JAK SLEPEC A DÍTĚ DOMA TOPILI

23. prosince 2015 v 19:57 | Simona Němcová |  Vtipné
Popis skutečné události
Věnováno mé mamince a všem snaživým slepcům.

Jednou, zrovna den před Štědrým dnem, musela matka jít do práce a nechat své potomstvo, sestávající se z devatenáctiletého dispraktického slepce a téměř devítiletého mírně ochořelého dítěte, doma. Před odchodem dala příkaz, aby dítě zhruba každou půlhodinu lopatkou přišťourlo dříví v kamnech. Něco po jejím odchodu se slepec otázal, zdali již není třeba ohýnek pošťouchnout. Dítě zmoženo lehce těžkou chorobou pravilo, ať to udělá slepec, a udělovalo mu instrukce. Slepec pak každou půlhodinu neohrabaně přehrnoval kamna (asi jako nemotorný pohrabáč). "Trochu přilož." pravilo dítě po asi třetí půlhodině. Přikládání v jejich kompetenci sice nebylo, avšak co by slepec neudělal pro včera rozstonavšího se sourozence. Počal tedy nemotorně ohmatávat trojici kýblů vedle krbu. Poleno větší než jedna a půl hlavy raději ihned vyřadil z dalšího potencionálního paliva. "Tady jsou jenom třísky." opáčil. "Třískami se nepřikládá, ne? Ty jsou na podpal." "Přikládá." pravilo suverénně dítě. Naivní slepec i přes notné podivení se uvěřil a pomocí lopatky na prošťouchávání počal do krbu nemotorně vhazovat něco třísek, z nichž minimálně jedna pokaždé skončila na podlaze. "Ještě?" otázal se po chvíli. "To už stačí." "To za chvilku shoří, ne?" "Ne." ubezpečovalo jej dítě. Když však ještě asi dvakrát neohrabaně přiložil, oheň vyhasl. Svorně tedy konstatovali, že to nevadí, protože je tady teplo.
"Mně je zima." pravilo dítě po svačinovém obědě (svačinový proto, že se konal zhruba v 15:00 hodin(. "Tak se obleč." odvětil na to slepec. "Já mám chlupatou mikinu a stejně je mi zima. Zatop." Slepci vůbec zima nebyla a nové topení už teprve neměl ve své kompetenci, avšak napadlo jej, že by se dítě mohlo ještě více rozstonat. Navíc to pro něj představovalo příležitost, jak se pokusit naučit nové činnosti. "Když mi dáš zapalovač..." Dítě přislíbilo, že zapalovač dodá. Slepec si pamatoval, že k zatopení jsou potřeba papíry. "My ale nemáme žádné papíry." "Vem si noviny." řeklo dítě. "Kde jsou?" Dítě podalo slepci něco novin, přičemž jej poučilo, aby je rozložil a zmačkal do kuličky. Posléze doplnilo, že se má jednat o více kuliček. Slepec tedy poslušně zmuchlal noviny. "To mám dát do kamen?" "Jo." "Ale tam by mělo být ještě nějaké dřevo, ne?" "Dej tam třísky." poučovalo dítě. Slepec nasázel do kamen něco třísek. "Stačí?" "Jo." řeklo dítě. Poté podalo slepci zapalovač. Ten jej uchopil do ruky, přiložil k novinám v kamnech a počal bázlivě škrtat. Asi na X-tý pokus se noviny konečně rozhořely a k jejich velké radosti vytvořily relativně slušný plamínek. Slepcovo potěšení, že trumfl matiččiny představy a umí topit, však netrvalo dlouho, neboť oheň v krbu brzy nemilosrdně vyhasl a neprobudil se ani po několikerém hromburáckém pošťouchnutí lopatou.
Slepec si tedy, doprovázen kibicováním ochraptělého dítěte, jemuž se již nechtělo vstávat z pohovky, došel pro další noviny. Rovněž umístění zapalovače mu již utkvělo v paměti. Na několikeré rozškrtnutí noviny konečně vzplanuly. Slepec tentokrát ohýnek ještě rozfoukal, čímž vytvořil bezchybně efektní plamen, jenž po chvíli počal opět skomírat. "Hoří to?" otázal se dítěte. "Trošku." Hromburácký zásah lopatou. "To nehoří." "Dej tam velký kus dřeva." "Jako to poleno?" divil se slepec při pohmatu na obří kus trůnící si v kýblu. "Jo." přisvědčilo dítě. "Ale to potom udusím." "Maminka to tam taky dává." Slepec neohrabaně uchopil poleno v objetí a počal je vpravovat do nitra krbu. Nejprve nabyl dojmu, že se mu snad ani nevejde do dveří, avšak nakonec se mu to přeci jen povedlo. Slepec poleno několikrát pošťouchl lopatou, načež konstatoval, že to asi hořet nebude. "Zapal to." řeklo dítě. "Jako teď to mám zapálit?" "Jo." Slepec tedy poslušně došel pro další noviny, jimiž pinoživě obskládal dřevnatý kusanec, na několikeré škrtnutí je vznítil, párkrát mocně zadul do kamen a nakonec je zavřel. Po chvíli se jeho podezření vyvrácené dítětem, že ten plamínek je sice hezký, ale poleno zřejmě nechytlo, poněvadž nepraská (dítě oponovalo, že to nevadí, jelikož mamince to ze začátku také nepraská, ale pak to začne), ukázalo pravdivé, neboť ohýnku opět a již potřetí zvonila hrana. Slepec se monstrózní poleno pokusil postrčit lopatou, což mělo efekt pouze takový, že se ani tak nerozhořelo, a tak oznámil, že už topit nebude a že tady v kuchyni už je stejně teplo, s čímž dítě tak nějak souhlasilo. Pokusy topit se sice jevily jako velmi zábavné a vzrušující, avšak mladistvý invalid usoudil, že s takovou by brzy spálil všechny noviny a nebylo by co na podpal. Vzal tedy poleno, pojal je v objetí a jal se je vracet zpátky do kbelíku. "Nevytahuj to!" osopilo se na něj nevrle dítě. "Maminka to tam aspoň bude mít nachystané!" Slepec opáčil, že to poleno vrátí zpátky do kýblu, avšak dítě návrh stále rezolutně odmítalo, a tudíž bylo poleno opět vměstnáno do kamen. Dítě prohlásilo, že jde spát (což chtělo už předtím, avšak vzhledem k vyhaslému polenu se mu to ještě nepoštěstilo) a slepec šel po své práci.
Když pak asi za tři čtvrtě hodiny přišla matka domů, nestačila se divit: Od kuchyně až do předsíně vedly mohutné stopy sazí a kolem kamen, v jejichž nitru se skvělo poleno o velikosti polotovaru Otesánka, byla nasázena notná dávka čmoudivého popela. Dítě počalo líčit matce vzniklé počiny a škody včetně skutečnosti, jež byla slepci dosud zatajena: Že i jeho mikina vypadá jak obleček kominíka. "Jak jste mohly topit?" divila se matka. Zřejmě by ji ani nenapadlo, že by její potomci byli schopni takovýchto prapodivných skutků. Poté počala rezignovaně luxovat saze a popel. Ještě štěstí, že alespoň z toho talíře, který slepec rozbil při svém poobědním mytí nádobí (jež měl sice jako vždy zakázáno, avšak cítil jako svou morální povinnost po sobě a dítěti normálně uklidit), nezbyly na kuchyňské lince střepy. Zkrátka a dobře, když se daří, tak se daří.

Upozornění:
Vzhledem k velmi špatné paměti pisatele není přímá řeč interpretována doslovně, stejně jakož i drobné detaily děje nejsou zachyceny přesně.

Ponaučení pro slepce:
1. Nevěřte malým dětem, dokonce ani těm vidomým. I když jsou hodné nebo něco chtějí pro své dobro, nemusejí vám vše interpretovat zcela přesně. Dítě je tvor vysoce omylný, nikoli zápisník s manuálem jak na to. Lépe byste to udělali sami. Spoléhejte na svou přirozenou inteligenci.
2. Jestli někdy budete bydlet sami a nehodláte mít soukromého topiče, hlavně si prosím vás nepořizujte kamna!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama