Leden 2016

UNYLÉ DOPOLEDNE

2. ledna 2016 v 11:52 | Simona Němcová, Simona Fronková (matka), Natálie Fronková (1 verš) |  Vtipné
Fiktivní báseň, popisující život jedné notně upadající venkovské domácnosti. Toto dílo nemá býti politickou ani sociální provokací, nýbrž jedná se toliko o kolektivní výtvor s účelem všeobecného pobavení a povyražení po novoroční kocovině fyzické, avšak zejména psychické.

U podrobeného stolu matka a dvě dcery sedí,
jedna tablet mačká, druhá se kývá,
matka do mobilu hledí.

"Hovno!" prořízne ticho dětský hlas. -
Lovec Putinů ozval se v pravý čas.
Pravoslav Slepec odkašlává bídně,
káva mu mezitím na stole stydne.

Matka má dnes mobil přilepen k ruce,
nad koncem rejů svých rozjímá trpce.
Teplota v domě činí šestnáct stupňů jen,
dítě je ledové, slepec notně podchlazen.

Jediná mamička tepla jest plna,
neboť ji zahřívá tuková vlna.
Dítě se kostru pokouší tvořit,
ze zimy na nose vyvstal mu nežit.

Zvěř venku nohy si ožírá hlady,
matka však v mysli má jen rejdů vnady.
"Co dnes jíst budeme?" zeptá se dcera.
"Drobečky z perníku zbyly nám z včera."

O domácnost starost dnes matku zcela míjí,
slepec se v bolestech od hladu svíjí.
"Za..aný fejzbůk!" jen šeptá si trpce,
od hladu žužlá si omrzlé ruce.

V posledním tažení rázně se zved,
vypojil mamičce virtuální svět.
Jak vyrval vifinu ze stěny pohmatem,
dítě jej ze vzteku ubilo tabletem.

"Co děláš, debile?! Putin mi utek!
Teď musím vyhlásit národní smutek!"
Dítě se vzteká, vříská až běda,
matka jen v negližé signál nad vsí hledá.

p.s. Mojí závaznou povinností jakožto osoby publikující tento článek jest všem slušným lidem včetně sebe samé omluviti se za nevytečkovaný vulgarismus ve 2. sloce básně. Byť sama podobných slov nevypouštím z úst, natož abych jich psala, byla jsem z důvodu zachování autentičnosti díla nucena onen vulgární výraz zachovati. Všem slušným lidem (včetně sebe samé) třeba dáti na vědomí, že ono hovadské slovo není výplodem mých úst ani prstů, nýbrž toliko pouhou citací, neboť výrazů sprostných jsem naposledy užila v dětství téměř hluboce raném, konkrétně v šestém roce svého života, kdy mi ještě nebylo dáno rozumu nabrati. Pro zachování cti sobě vlastní však musím přiznati, že mi onen vulgarismus nedopatřením vyklouzl z úst v roce života desátém, kdy jsem se příliš zalekla nečisté pleny dětské, podávané mi do ruky, což mi ovšem při shovívavosti nejvyšší lze odpustiti, poněvadž jsem pro svůj celoživotní nedostatek v oblasti zraku nemohla popatřiti na skutečnost, že jest vskutku dobře zabalena, tudíž mým pohoršeným prstům není třeba se obávati pádu jejího obsahu na jejich čistou pleť, natož pak jeho rozmatlání se po rukou celých.

Moje první báseň v ruštině

1. ledna 2016 v 2:41 | Simona Němcová |  Básně
Vím, že je to takové blbé, ale tohle je pro mě tak velká věc, že ji sem musím umístit: NAPSALA JSEM SVOJI PRVNÍ BÁSEŇ V RUŠTINĚ!!! Pro případ, že na tento článek náhodou někdo narazí a bude si jej chtít přečíst, o čemž ovšem silně pochybuji, neboť tento jazyk bohužel v dnešní době není zrovna oblíbený a mnozí navíc neumějí azbuku (já to mám o něco snazší, neboť v Braillově písmu mají všechny národy základní znaky stejné a je třeba naučit se jen pár odlišností), měla bych asi napsat, jak na tom s ruštinou jsem: Přesně před rokem jsem si nainstalovala do počítače ruskou klávesnici, ze které jsem byla celá tumpachová, protože její rozložení je úplně jinačí než rozložení té naší, a tak jsem si musila nechat od svého rusky mluvícího kamaráda vytvořit manuál, kde je které písmenko. Zpočátku bylo psaní azbukou velmi náročné, ale po nějaké době jsem to zvládala už i bez návodu. Rusky se učím pouze z vlastního zájmu, protože se mi ten jazyk líbí, a nemám moc času se tomu víc věnovat. Jednou bych se chtěla opravdu naučit, ale to je zatím spíš jen taková moje představa. Učím se pouze tak, že si píšu se svým kamarádem pomocí slovníku na seznam.cz, kde je i gramatika, abych to napsala co nejsprávněji, protože kamarád je sice trpělivý, nicméně přísný učitel. - Když něco napíšu špatně, opraví mi chybná slova, a já to celé musím psát znova, přičemž často udělám několik dalších chyb z nepozornosti, jelikož opisovat ruštinu je pro mě zatím velmi těžké.
Není tedy divu, že kolikrát přejdeme raději na češtinu. Po škole navíc bývám unavená, takže nemívám moc energie na obsáhlé konverzace v ruštině. To se rozumí - kamarád není učebnice, takže nějaké pravidlo mi sice řekne, ale to je jen tak něco občas, takže mívám neustále problém se skloňováním a časováním a neustále se pletu. I přesto jsem však napsala takovou kratší báseň, k níž jsem sama vytvořila i český překlad. Do slovníku jsem samozřejmě několikrát nahlédla, ale i tak jsem za ni ráda. Myslela jsem si, že v ní bude hodně chyb, ale když jsem si ji dala zkontrolovat, bylo mi řečeno, že tam mám jen jednu, teď již samozřejmě opravenou. Tak tady je ten můj výtvor:

Симона Немцова
Ночи спокойной
Ночи спокойной
Тебе желаю,
молюся к Богу -
не понимаю.
Молюся к Богу
за красивый час
"спасибо" скажу -
благославил нас.
Ночи спокойной -
Тебе пора спать,
я ещё поиду
песни послушать.
Ночи спокойной -
сердцю скажу так,
чтобы оно шло
тоже в ночи спать.
"Ай, засни, сердце,
бы отдохнулось
другого утра
силу имелось.
Без усталости
только любило,
Бога вечного
благословило."
/
Simona Němcová
Noci předobré

Noci předobré
Tobě přeji já,
modlím se k Bohu -
nerozumím já.

Modlím se k Bohu
za ten krásný čas,
"děkuji" řeknu -
on požehnal nás.

Noci předobré -
musíš už jít spát,
já ještě půjdu
písně poslouchat.

Noci předobré -
srdci pravím tak,
aby šlo ono
také v noci spát.

"Aj, zaspi, srdce,
bys oddechnulo,
druhého rána
sílu též mělo.

Bys bez únavy
jen milovalo,
Boha věčného
vychvalovalo."