Rodinný logik

30. prosince 2016 v 13:36 | Simona Němcová |  Co málokdo ví aneb Na hranici normálnosti

Volné pokračování předchozí povídky v této rubrice.
Byl krásný zimní večer. Ovšem Diana Nerudová vlastně nevěděla, jestli je krásný. - Nějak nad tím nepřemýšlela. Přes okno se podívat nemohla, jak je venku nevěděla a vůbec na to nemyslela. Seděla na zemi ve svém a sestřině pokoji, masírovala matce nohy a všechny tři se společně na matčině mobilním telefonu dívaly na pořad s názvem Křižovatky života. Epizoda, kterou matka pustila, byla o rodině s pěti dětmi, z nichž každé mělo jiného otce.

Diana měla ráda takovéto pořady. - Líbilo se jí sledovat různé příběhy lidí. Sama se na ně však nikdy nepodívala, a proto byla vděčna své matce, že jí otevírá dveře do nových osudů. Tady ovšem bylo něco, čemu nerozuměla: matka pěti dětí o svoji rodinu vůbec nepečovala. Snad každou noc chodila flámovat a ne zřídka přivedla domů nějakou pochybnou osobu mužského pohlaví. Jednou dokonce nastěhovala svého přítele tmavé pleti a špatné české řeči do pokoje jedné ze svých dcer, kterou i přes protesty nemilosrdně přestěhovala. Veškerá péče o děti připadla nejstaršímu dítěti - devatenáctileté dívce. Dříve by Diana dostala mindrák, neboť o rok mladší děvče se dovedlo postarat o celou rodinu, zatímco ona sama by na něco takového neměla sílu - vždyť kolikrát, hlavně večer, cítila nemilosrdnou touhu být sama a odpočívat nebo se věnovat vlastní aktivitě. Nyní se však mindrák nedostavil - Diana věděla, že děvče z pořadu na rozdíl od ní nedisponovalo zrakovým handicapem, a navíc si říkala, že bylo o něco duševně zdravější. To byla taková útěchová strategie. Měla sice své mouchy, nicméně zabírala, kde měla, a to bylo hlavní.

Dianu Nerudovou navíc teď trápilo něco zcela jiného: Když do rodiny v pořadu přišla sociální pracovnice a viděla jejich neuklizenou a pro děti naprosto nevhodnou domácnost, zmínila možnost odebrání dětí do klokánku. Diana Nerudová toto řešení viděla jako nejlepší a přála si, aby to tak dopadlo. Děj příběhu se však odvíjel poněkud jinak: Matka stále tvrdila, že se o své děti stará dobře, a Dianě Nerudové nebylo vůbec jasné, jak je možné, že si neuvědomuje své špatné fungování jakožto rodiče. - Vždyť nejstarší dcera dělala naprosto všechno včetně řešení sporů mezi dětmi a mnohdy z toho byla nešťastná. Jediné logické vysvětlení, jež se jí naskýtalo, bylo takové, že matka z pořadu musela snad trpět nějakou psychickou poruchou, jinak tohle není možné. (Takto si obzvlášť v minulosti vysvětlovala i jiné případy, kdy lidé jednali nepochopitelně.) Jedné věci však nerozuměla ještě více: Zmiňovaná nejstarší dcera najednou nechtěla, aby její sourozenci šli do klokánku, protože jsou přeci rodina a není možné, aby je rozdělili. Diana měla oproti tomu zcela opačný postoj: Logicky jí vycházelo, že v klokánku by jim přeci bylo nejlépe. Navíc měla pocit, že kdyby třeba její sestra odešla ke svému otci nebo někam jinam, nemrzelo by ji to - nic by necítila. Jen by ji zajímalo, jestli je jí tam dobře, a to je všechno - prostě odešla a hotovo. Jen tak mimoděk se jí vybavila pasáž z knihy Podivný případ se psem o autistickém chlapci, jemuž otec řekl, že mu zemřela matka. Reagoval na to pouze dotazem, na co zemřela, a poté se zajímal o druh infarktu. Prostě umřela a hotovo. Ne, Diana Nerudová nebyla zase tak nenormální, aby měla autismus nebo Aspergerův syndrom, přesto ji její rozpoložení poněkud zaskočilo.

O své otázce po neuvědomělosti paní z pořadu se zmínila své matce, o pocitu ohledně odebrání dětí mluvit nedokázala. Navenek působila v některých situacích velmi mnohomluvně, přesto však o těch nejzásadnějších věcech mluvit tak zcela nedovedla a možná ani nechtěla. Umínila si však, že bude-li jí paměť, čas a trpělivost sloužit, hned zítra o své pochybnosti napíše. Rodina z pořadu nakonec přijala asistentku a stala se normální rodinou, Dianě však její odlišné pocity z příběhu stále ležely v hlavě. Když si ještě před sociálním šetřením chtěl nejmladší dítě rodiny vyzvednout jeho biologický otec, všichni protestovali. Diana Nerudová by však s klidem dítě otci odevzdala, protože by to přeci ulehčilo nejstarší dceři a vůbec celé rodině, jejíž rozpočet byl poněkud nedostačující. Bylo by to logicky to nejlepší řešení. Přesto se tak nestalo.

Co tedy řešit? - Příběh dopadl nakonec dobře. - Všechny děti zůstaly u matky, která se o ně nakonec vzorně starala. To bylo pro Dianu uspokojivé, protože nejstarší dceři se konečně ulevilo. Ano, to chtěla, a bylo jedno, že to dopadlo jinak, než jak by to vyřešila sama. Věděla také, že rodina z pořadu vnímá celou skutečnost jinak než ona, a proto bylo toto řešení ještě lepší než odebrání dětí. Ale proč to vůbec vnímala jinak? Bylo toto vnímání normální? Ten večer nemohla usnout, ačkoli bylo poměrně pozdě. Její tepová frekvence byla ještě nějakou dobu intenzivnější, než obvykle v klidovém režimu bývala. Představovala si útržky scénáře své prozatím fiktivní návštěvy psychologa. Neměla by tam opravdu zajít, když má takové neobvyklé vnímání? Nemohlo by to způsobit nějaké problémy v jejím budoucím životě? Co kdyby si za ní někdo třeba přišel pro radu a ona by mu necitlivě poradila podle svého logického vnímání něco, co se jevilo nejlepším, ale co by toho druhého ranilo? To byla poměrně závažná otázka. Moc dobře ovšem věděla, že v tuto chvíli odpověď nenajde, a proto by bylo mnohem lepší zavřít oči a spát. Až po delší době se jí podařilo přimět samu sebe, aby začala myslet na něco jiného, a ještě po mnohem delší době konečně zamhouřila oči a spala jako všichni normální lidé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama