Šťastní nešťastní

30. prosince 2016 v 18:01 | Simona Němcová |  Zamyšlení
Před chvílí jsem hrála na akordeon. Spíš jsem se učila jednu krásnou skladbu, která se ovšem učí dost špatně. Do konce mi zbývá už jen pár taktů, ale řekla jsem si, že radši hodím harmoniku do kouta a napíšu něco, co jsem chtěla napsat už delší dobu, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Možná mi to přišlo i hloupé a nevěděla jsem, proč bych o tom měla psát, ale teď to konečně napíšu, buď jak buď:
Před pár měsíci jsem jen tak ze zájmu četla knihu Život s Aspergerovým syndromem. Aspergerův syndrom je porucha autistického spektra, která znesnadňuje postiženému komunikaci a začlenění do společnosti. Tito lidé například chápou doslova vtipy a ustálené fráze, někdy mohou mít rituály, jejichž porušení je pro ně tragédií, a všeobecně mohou snášet těžce změny. Stejně jako třeba každý nevidomý je jiný (někdo vidí jen tmu, jiný barvy, jiný světlo a stín), má i každý člověk s Aspergerovým syndromem jiné příznaky. Jisté ovšem je, že běžný život pro tyto lidi mnohdy představuje veliké utrpení. Přesto jsem však najednou v knize narazila na něco, co mě zaujalo a potěšilo:
Autorka knihy, která sama tímto postižením trpí, líčila, jak seděla u parku v kavárně a pozorovala přírodu, když vtom si k vedlejšímu stolu sedly dvě ženy a začaly spolu hovořit o dámských kabelkách. Začala je litovat, protože ony neviděly něco, co ona viděla. I přes obrovské utrpení, které často zažívala, byla rázem nad nimi. Byla strašně šťastná - tak šťastná, jak ty dvě ženy možná nebyly za celý svůj život.
I mně se někdy stává, že mám jeden den úzkostný stav, ale druhý den najednou jako když utne a nic. Přemýšlela jsem, jak je to možné, a náhle mi znova vytanul na mysl právě tento příběh ženy s Aspergerovým syndromem, která ve svém neštěstí byla tak moc šťastná. Včera večer jsem měla pochybnost a nemohla jsem zamhouřit oči. Když jsem se však dnes ráno probudila, cítila jsem obrovskou radost z toho, že maminčin přítel topí a v domě je teplo. Vnímala jsem, jak nádherně voní dřevo. Měla jsem radost, že jsme dostaly dobrou snídani, že mám před sebou teplý čaj a kávu, že je náš domeček tak útulný a hezký... Teď už vím proč. - Protože lidé, které něco bolí nebo jim někde život ubírá, jsou mnohem více vnímavější k drobným denním radostem, jichž si ti druzí často ani nepovšimnou. Ano - přesně takhle Pánbůh odplácí lidskou bolest.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama