PŘEJME SI SKUTEČNĚ

23. prosince 2017 v 20:57 | Simona Němcová |  Zamyšlení
Každý z nás má občas na něco spadeno. V mém případě jsou to kromě automobilů parkujících na chodníku, odsunutých židlí či nedovřených dveří i hromadná PF, kterých je v období Vánoc všude plno. Snad každoročně nacházím v e-mailové poště či na Facebooku texty obsahující přání šťastných, veselých, požehnaných, pokojných či jiných svátků a každoročně se pořád dokola ptám, k čemu to je. Myslel vůbec odesílatel takového přání na konkrétní adresáty, když onen bezpochyby krásný text či vtipnou rýmovačku s největší pravděpodobností někde zkopíroval a poslal veškerým svým kontaktům v adresáři? Pokaždé, když od někoho dostanu zprávu podobného charakteru, mi vyvstane v mysli otázka: To tomu dotyčnému ani nestojím za to, aby mi napsal zvlášť? A nemyslím při podobných úvahách jen na sebe, nýbrž i na další osoby, jež se pro onu chvíli stávají pouhou položkou na seznamu. Možná si tímto způsobem odesílatel jen chtěl zachovat věrnost konvencím a odbýt si každoroční povinnost, která ho beztak otravuje. Nebýt možnosti snadných pár kliků myší, třeba by mi ani nenapsal. A komu by vlastně napsal? Někdo by se možná ohradil, že zkrátka nemá to správné střevo, a tak raději čerpá "inspiraci" odjinud. A já se opět ptám proč. Vždyť by stačila pouhá dvě slova: "Veselé Vánoce." "Krásné svátky."... Nebo třeba jedna neučesaná věta... Takové kratičké přání či pozdrav napsané vlastní rukou a určené přímo mně má přeci větší váhu než stylisticky bezchybné, vznešené, ale přitom nic neříkající PF. A úplně nejvíc trapné je, pokud jako nevidomá obdržím přáníčko ve fotce, které si sama nemohu přečíst. To je mi pak víc než jasné, že si zkrátka dotyčný nedal tu práci, aby své nejbližší oslovil doopravdy - od srdce.
Já sama píšu vždy jen těm lidem, kterým chci skutečně napsat. Každému zvlášť, osobně. Protože každý z mých blízkých je jiný. Komu zrovna napsat nechci, tomu prostě nenapíšu. Ať se na mě klidně dívají skrz prsty. Není tedy divu, že mě hromadná, tudíž nic neříkající PF poměrně iritují. Každoročně tedy dávám průchod své kreativitě a některé odesílatele na bezobsažnost jejich zpráv taktně upozorňuji. Pro mnohé z nich, tedy hlavně pro ty, kteří si podobným způsobem chtěli jen zachovat dobré jméno, je to zcela jistě provokace. Hlavně proto, že se úmyslně k přání stavím tak, jako by bylo adresováno mně osobně. Většinou odesílateli napíšu něco jako: "Zdravím Tě a moc děkuji za krásné přání. I já Ti přeji..." A pak prostě připojím něco od srdíčka, dotyčnému přímo na míru. Jindy zase napíšu něco jako: "Děkuji za krásné přáníčko. Pokud Ti to nevadí, budu trochu osobnější a zeptám se, jak se Ti daří." Nebo: "Děkuji za krásnou básničku!" To se pak dotyčný možná ve skrytu duše zastydí, protože ví, že on ji vlastně nevymyslel. Největší legrace je ovšem s fotkami. U nich totiž nejvíce vyjde najevo můj záměr vzít si přání osobně. Stačí jen napsat: "Omlouvám se, ale nevím, co na té fotce je." Nebo: "Omlouvám se, ale ještě jsem neprohlédla a nemám takové technologie, abych si tu fotku mohla ohmatat." Případně lze ještě požádat dotyčného, aby mi text z fotky poslal jinou formou. Kolik lidí mé odpovědi skutečně uhodí do očí, jsem se nikdy nedověděla. Stejně tak nevím, kdo i ten hromadný nesmysl myslí upřímně a kdo se naopak jen snaží zalíbit. Přesto to však nevzdávám a každoročně svádím boj s nic neříkajícími výplody neznámých hlav, jež kolují často i několik let napříč zejména novodobými komunikačními technologiemi. To aby se neupřímní zastyděli a upřímným došlo, že to jde i jinak.
A proč jsem vlastně tento článek přiřadila k tématu Melodie srdce? Protože správné přání by mělo být melodií vycházející z našeho srdce. Písní, kterou zpíváme jen jednomu člověku. Písní, která zní pokaždé jinak. Jinak zpíváme partnerovi, jinak kamarádce, jinak druhé kamarádce, jinak známému. Protože každý člověk v našem okolí je jiný, a zasluhuje tedy naši individuální pozornost.

A nyní mi už nezbývá než navzdory svému přesvědčení popřát všem potencionálním čtenářům tohoto článku šťastné a požehnané prožití nadcházejících vánočních svátků i celé doby vánoční. I když... Vlastně ne tak docela navzdory... Sice nevím, kdo všechno bude můj text číst, vím však s jistotou, že těch lidí, kteří jej vezmou vážně, nebude mnoho. Mé přání je tedy vlastně mnohem určitější než slepé označení seznamu kontaktů v počítači či mobilu. A jsem za to moc ráda! Jak povznášející je být pofidérním slepcem!!!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 23. prosince 2017 v 21:27 | Reagovat

Pěkný blog

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 22:03 | Reagovat

Také ty sms všem všem sabotuju. Těm, co mám ráda, píšu vždy s oslovením, na ty ostatní už neodpovídám.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 20:39 | Reagovat

Ahoj. Nejsem kontakt, od kterého dostáváš takové PF. Přesto mě tvoje rozvaha oslovila. I proto, že ani já nemám obecně ráda tendenční obrázky, stažené z internetu a poslané (mimo jiné) i mně. Já už léta pomalu a poctivě píšu "koncoročnídopisyksvátkům vánočním" jen těm, kterým chci a mám co říct. Od  začátku prosince pracně píšu dopisy, do kterých někdy vkládám pohlednici jen proto, že mi umožní napsat ještě další kus upřímného textu. Proto ti přeju pěkné svátky a za sebe tě vybírám do Tématu týdne "Melodie srdce". Děkuji, Simonko :-)

4 simona-nemcova simona-nemcova | 24. prosince 2017 v 21:21 | Reagovat

[3]: Moc děkuji za krásná a upřímná slova. Velmi mě oslovilo to psaní dopisů a pohlednic měsíc dopředu. I kdybych neměla zrakovou vadu a mohla psát papírové dopisy, dost možná bych to nedělala a stejně jako teď psala pouze upřímné SMS, chaty a e-maily. I já přeji radostné a požehnané svátky i celou dobu vánoční. Se srdečným pozdravem Simona Němcová

5 tema-tydne tema-tydne | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 21:29 | Reagovat

[4]: Tvoje podmínky chápu, upřímné SMS jsou v tvém případě pro adresáty milé. Máš příjemný blog...

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. prosince 2017 v 18:03 | Reagovat

Víš, tvůj článek mi mluví z duše. Naprosto! :-) V těch zkopírovaných slovech totiž není ani špetka energie...

Už to, že je dneska normální psát většinou mail nebo sms, je malinkaté mínus. Vyvažuje to skutečnost, že takhle můžeme popřát více lidem a pošta nás nezruinuje. Každou pohlednici, kterou člověk napíše, měl v ruce - a tak posílá "kousek sebe" (i když pro tebe by byla dobrá tak na podpal, chápu).

Když se k tomu přidá to hromadný rozesílání, nic z toho nevyzařuje. Naprosto nic! A já nikdy nepochopím, že TI DRUZÍ TO NECHÁPOU - A NECÍTÍ. Co naděláme. :-)

7 J.R. J.R. | Web | 28. prosince 2017 v 18:23 | Reagovat

Já PFka nesnáším :O a celkově to nucený přání od všech :(

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. prosince 2017 v 0:20 | Reagovat

Já vlastně přání nerozesílám.
Za věšinu, i hromadně rozslanou, slušně poděkuju a popřeju na oplátku, ale sama od sebe neposílám.
To už musí být, aby jo...
Když já na ty lidi myslím a když s nimi mluvím, taky jim to povím, poptám se, jak se daří...
A nepotřebuju k tomu zvláštní příležitost. Vánoce, Nový rok...
A když budu chtít, napíšu třeba uprostřed léta :-)
Vždyť já je mám přeci ráda pořád, ne jen jednou do roka a to štěstí a zdraví, to jim taky přeju na celý život a ne na jeden den, týden, rok...

9 Iris Iris | E-mail | Web | 29. prosince 2017 v 8:28 | Reagovat

Přiznám se, že mám taky radši sms, ale lidem se nechce utrácet.

10 German Music German Music | Web | 31. prosince 2017 v 13:29 | Reagovat

Přeji ti skutečně, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. ledna 2018 v 16:41 | Reagovat

Psala jsem sms, přiznávám. S milými lidmi si píšu případně jindy a těch známých, na které si vzpomeneme většinou na jejich narozeniny či ve svátcích je dost. Stejně třeba zavolám osobně popřeji.

12 Alue Alue | 1. ledna 2018 v 18:10 | Reagovat

Každý rok na vánoce, na silvestra a na můj svátek mi chodí haldy zpráv ,,všechno nej nej nej" a vůbec nic mi to neříká, ani když se to napíše mně osobně. Jenom mi to zahlcuje mail a žere čas a pak ještě mám pocit že musím za každé takové přání povinně poděkovat, tak otrocky odepisuji, třeba hodinu dvě... když je to hromadné všem, tak na to prdím. Tak buď jsem cynik co nechápe kouzlo a romantiku takového elektronického popřání, nebo jsem prostě náročná, protože mi udělá radost jenom to co někdo hodí na papír a pošle fyzicky. Sama nikdy nikomu elektronicky nepřeju, jedině osobně nebo papírem. Na dálku po mailu to podle mě nemá žádnou váhu.

Poslat obrázek s nápisem nevidomému, to je fakt pekelný trapas. Připadá mi to jako námět na nějaký vtip typu kameňák. Pro obyčejného člověka asi nepředstavitelné. Občas mi píší nevidomí lidé a ono to má skutečně určitá specifika, některé věci fakt nepřečtou, ale člověka to normálně nenapadne, když mu to nikdo nevysvětlí.

13 nezenska-svine nezenska-svine | Web | 2. ledna 2018 v 16:02 | Reagovat

No já nevím ... já osobně nepřeju nikomu po síti nebo z netu, ale osobně no a ze zbytkem je to rovnice nenapsals?-taky nenapíšu.
Psaní sms je typický a přitom zvláštní, ale ono v podstatě o co jde... prázdná slova. A ve formě básniček je to úplně o ničem, takže proč to vlastně dělat...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama